Mokřice

Než se podíváme na skromnou historii a stavební dispozici hradu Mokřice, pozastavme se nad trvale uváděným označením Mokřic jako tvrze, tak běžně, a tak často používané v literatuře a turistických průvodcích. I přes zdání jednoduchosti definice hrad a tvrz, je samotná odpověď, co je, a co není tvrz poměrně složitá, a zabývá se jí i spousta odborných prací renomovaných historiků. Trochu si problém zjednodušíme, přeci jen jsou stránky Interregionu mířené na zvídavého turistu a vycházejme z definice tvrze jako stavby nižšího šlechtice, úzce spjaté se zemědělskou nebo jinou hospodářskou činností, bez větších nároků na silnou a dlouhodobou obrannou funkci. Tedy existenci tvrze jako obraného prvku umístěného spíše uprostřed vesnice, města či hospodářského sídla. A již zde viditelně označení Mokřic jako tvrze selhává. Rozsah hradu, jeho poloha a stavební úprava, určená hlavně k obraně většího územního celku (obchodní stezky či okolních vesnic), ukazuje jeho jasnou definici jako hradu. Myslíme, že jednou provždy by tedy měly být Mokřice nazývány hradem, v opačném případě, by se totiž jako tvrz dala definovat velká většina okolních hradů Českého ráje. 

Hrad Mokřice nalezneme asi 1 km severně od obce Lužany nad údolím, které vyhloubil potok Studénka. S největší pravděpodobností byl vystavěn k obraně zdejší křižovatky stezek, které sem směřovaly z Jičína či od Hradce a mířily údolím na sever ke hradu Kumburk a do Podkrkonoší. V okolí se nacházelo několik dnes již zaniklých vsí a podle jedné z nich zřejmě nese hrad Mokřice i své jméno. Hrad samotný totiž není nikde v zachovalých písemnostech připomínán. První zmínka o jménu Mokřice je z pravděpodobné doby vzniku hradu a nalezneme ji v dokumentaci z roku 1323, a ta připomíná ves Mokřice veskrze majitele zdejšího zboží Zbislava z Mokřic. Ten je zmiňován v souvislosti se spory Voka II. z Rotštejna s okolní šlechtou. Zbislav byl zřejmě příslušníkem jedné z rodových větví Markvarticů, kteří kolonizovali zdejší oblast severovýchodních Čech. Jestli však v té době hrad stával a takto se jmenoval již prokázat nelze. Dá se dokonce předpokládat, že jeho původní jméno bývalo jiné – spekuluje se např. o jménu Chotěšov, dle jména místního lesa – celý vrch, na jehož úbočí hrad stojí, se lidově nazývá Na zámkách. Archeologické průzkumy zcela jistě datují, skrze úlomky keramiky, existenci hradu do 14. a 15. století. Velmi pozoruhodnou hypotézou se zabývá ve své práci "Mokřice – Tajuplný hrad u Nové Paky" Martin Vaistauer, který vztahuje slovní základ názvu nedaleké obce Úbislavice k výše jmenovanému majiteli hradu Zbislavu. Tedy, že název prastaré obce vychází ze slov "U Zbislava", označující obec jako "Uzbislavice", dnes Úbislavice.

Každopádně založení hradu a jeho jméno je spíše snůškou domněnek a předpokladů. Existence hradu samotná se však již dle zbytků staveb dokázat dá zcela jasně. S největší pravděpodobností šlo o hrad s plášťovou hradbou, který byl postavený na oválné plošině o rozměru cca 35 x 25 metrů, obklopený velmi hlubokými příkopy. V některých místech má příkop hloubku až 6 metrů. Na vnější straně příkopu lze nalézt pozůstatky menší hradby nebo plotu, který zesiloval celkovou obranu. Přístup do hradu byl pravděpodobně od severu, ze směru od současné lokality U Kostelíčka, kam lze lokalizovat i ves Mokřice. Cesta vstupovala do hradu bránou s padacím mostem, přes příkop hluboký asi 3-4 metry. Bohužel dnes již nelze přesně určit jaké objekty hradu a kde přesně se nacházely, protože kamenivo ze zřícenin bylo postupně používáno na okolní stavby, a ve velké míře také na stavbu nedaleké císařské silnice z Jičína do Nové Paky (1813). Každopádně stavby obytné i hospodářské byly zřejmě pravidelně rozložené po celém obvodu plášťové hradby. Je možné, že prohlubeň uprostřed plochy hradu reprezentuje vodní nádrž, do které se krom dešťové vody manuálně dopravovala voda z nedalekého potoka Studénka. Hrad s velkou pravděpodobností vlastní studnu neměl. Na základě orientační analýzy skromných stop (pojivo, …) lze usuzovat pouze na jednu stavební etapu v historii objektu. Hradní ostroh obtéká již zmíněný potok Studénka, na kterém existovalo několik rybníků s mlýny, jejichž existenci prokazují i zbytky hrází.

Druhá a zřejmě jediná konkrétnější informace o mokřickém panství je z roku 1462, ve zprávě se píše o předání zadluženého hradu Mokřice a přiléhajícího zboží věřitelům. V té době zemřela poslední majitelka hradu Ludmila z Mokřic a místo předání majetku jejím synům Jiřímu a Mikulášovi, dostává se hrad do majetku věřiteli Vilému Krušinovi z Lichtemburka a na Kumburku. Ten postupuje hrad a okolní statky Janovi z Konecchlumí, který zboží Mokřice připojuje ke svému panství. Ve výčtu jsou jmenovány dvory v Lužanech a hospodářský dvůr Mokřice, jenž se nachází severně od hradu a jehož částečné ruiny popisuje ve svém díle i August Sedláček (1887). Zřejmě i hospodářský dvůr je později zdrojem kamene pro výstavbu silnice či místních staveb. Stejně jako je neznámé datum založení hradu, tak i o jeho konci neexistují žádné bližší informace. Díky archeologickému průzkumu z roku 2013 lze předpokládat, že byl hrad v neklidných dobách během nebo po husitských válkách obléhán a následně dobyt. Nalezeno bylo velké množství střel ukazující na intenzivní dobývání mokřického hradu. V té době již začínají na poli vojenském vládnout palné zbraně a poloha hradu Mokřice na okraji svahu již neposkytuje obráncům účinnou ochranu před dělostřeleckou palbou.

Dnes se ke hradu můžeme pohodlně dostat z obce Lužany po silnici od autobusové zastávky (Lužany, u křížku), hrad leží asi 1,4 km - případně lze použít červenou turistickou značku směřující sem od rozcestníku U kostelíčka (1 km), kde lze nechat zaparkovaný automobil.

zdroj textu: https://www.interregion.cz/turistika/hrady_zamky/mokrice/mokrice.html

na základě podkladů výzkumu a Bádání T.tomička a D.Houškove

na základě podkladů výzkumu a Bádání T.tomička a D.Houškove