Vyšehořovice

V druhé polovině 13. století při novém kolonizační vysazení vesnice vznikl poplužní dvůr s raně gotickou tvrzí, tvořenou vysokou hranolovou věží a opevněním. V průběhu 14. a 15. století (prokazatelně do roku 1410) na tvrzi sídlili vladykové z Vyšehořovic, kteří mají v erbu dubovou větev. Posledním majitelem byl Jan z Vyšehořovic, který majetek prodal Zikmundu Rokycanskému ze Starého Města pražského. Tento významný pražský měšťan a člen městské rady zahájil po roce 1410 velkolepou přestavbu tvrze, přičemž starý objekt zahrnul do nové podoby sídla.

Celá tvrz byla obehnána hradbou (40 x 50 m) s valy, přes které vedl padací most k impozantní bráně. Vlastní palác přiléhal k hradbě v zadní části, vedle volně stojící starší věže. Zikmund Rokycanský však zemřel dříve (1413), než byla přestavba tvrze dokončena a další zástavní majitelé v započatém díle již nepokračovali. Když roku 1547 připadly Vyšehořovice k přerovskému panství, byla tvrz naposledy důkladněji opravena. Po zasypání starého vodního příkopu byla zazděna gotická brána, do areálu byl prolomen nový vjezd a obvodové zdi byly zvýšeny.

V roce 1611 připadly Vyšehořovice trvale ke kounickému panstvím Rudolfa Trčky z Lípy a objekt tvrze je v následujících staletích využíván pouze k hospodářským účelům. V přízemí původní věže byla podle popisu z roku 1693 chována drůbež a v obou patrech paláce skladováno obilí. Od roku 1830 se tvrz stává zříceninou. V roce 1994 spadlo jihovýchodní nároží s gotickou bránou. Od roku 2008 probíhá postupná oprava tvrze díky úsilí sdružení Přátelé vyšehořovické tvrze, v roce 2017 bylo opět vyzděno jihovýchodní nároží se zazděnou gotickou bránou.

Z tvrze se zachovaly zbytky hranolové věže ze 13. století (odkryté archeologickým průzkumem), obvodová hradba s mladšími renesančními sýpkovými okny, palác z počátku 15. století a zbytky sgrafitové výzdoby ze 16. století. Současný vstup do paláce ze severu je proražen druhotně přes asymetricky umístěné obdélné okénko s okoseným pískovcovým ostěním. Dnes zřícená luneta zde byla vložena dodatečně. Protože zvláště v západní části je původní oblouk klenby ve směru křivosti ukončen poměrně přímo, lze se domnívat, že zde byl prostup pro schodiště do prvního patra, to zdůvodňuje i asymetrickou polohu okénka v severní stěně. Zdi, oddělující vstupní síň od místností stojí na klenbě sklepa. Z téhož důvodu je i střední síň klenuta shodně s ostatními místnostmi, aby se tlaky přenášely přímo do obvodových zdí. Z bývalého prvního patra se zachovala část východní zdi. Dodnes je znatelný pozůstatek vstupu z paláce po můstku do prvního patra věže, který byl v jižní zdi paláce zachován ještě počátkem 20. stol. Západní zeď paláce je v prvním patře stejně silná jako hradba, ale její původní výšku převyšuje asi o 2 m. Zřetelně se tedy svojí silou odlišuje od renesanční nadezdívky. Ze střední chodby přízemi paláce se po zalomeném schodišti vchází do klenutého sklepa, kde je zachována studna. Osvětlení zajišťovala dvě okénka, z nichž si východní dodnes uchovalo kamenné ostění z jednoho kusu ve tvaru obdélníka naležato. Velké množství kamenných článků (stojek ostění, nadpraží i klenáků), druhotně použitých při opravě zbytků paláce ve 20. století a z velké části i volně ležících v areálu tvrze, svědčí o vysoké architektonické úrovni obytných prostor paláce i zcela zmizelé věže. V jižní stěně v úrovní přízemí se naproti paláci zachovalo střílnové okénko. Okénko sloužilo nejspíš k pozorování prostoru před hradbami směrem k návsi.

zdroj: https://www.cestyapamatky.cz/kolinsko/vysehorovice/tvrz